Kde končí selský rozum a začíná odevzdání?

Poslední dva roky se událo hodně. Umíme se na světové události dívat komplexně, nebo řešíme jednotlivosti a kontext nám uniká?

Celá planeta, jednotlivé státy a každý z nás zažil za poslední dva roky opravdu hodně nepříjemných dní. Klimatická krize, covidová krize, finanční krize, uprchlická krize, energetická krize, krize hodnot, politická krize a další krize, které se každého z nás dotýkají. Někoho více, někoho méně, ale život a společnost okolo nás ovlivňují citelně.

Těch témat je opravdu hodně a mám pocit, že se snad každý týden děje něco zásadního. Z nějakého důvodu se vždy věnujeme jen jednomu tématu, které by samo o sobě nemuselo být tak třaskavé. I přes to je společnost unavená a přehřátá. Jenže když se na tato témata zkusíme podívat takzvaně shora, zjišťujeme, že stavíme puzzle z mnoha dílků s hororovým obrázkem. Dění ve světě ovládají různá lobby a zájmy tak silně, že už ovlivňují životy nás jednotlivců. Rozežranost a chtění více nám bere jakoukoliv reflexy doby a vlastní pokoru. Krize hodnost, od které se odvíjí vše, je před svým vrcholem.

Chybějící opravdové elity

Nejsem fanoušek Václava Havla. Naopak ho vidím tak střízlivě, jak to jen v jeho případě šlo. Nicméně podobné osobnosti zde chybí. Ne jako Havel, ale morální autority ideálně živé a činné ve veřejném prostoru. Jenže veřejný prostor prožívá takovou degradaci, že elity jako společnost neuznáváme a nechceme je. Morální autorita, která se chová střídmě, je fér a je kompetentní v tom, co říká a dělá? Takoví lidé už do veřejného prostoru nechodí, i když je máme, protože je vždycky někdo tzv. sestřelí. Prahneme po bulvárních informacích, závidíme bohatství jiných, sledujeme informačně a hodnotově vyprahlé informace youtuberů, pozerské fotky na instagramu a pro mě naprosto nepochopitelná videa na Tik Tok. Může být morální autorita kněz Zbigniew Czendlik? Učitel Zdeněk Svěrák? Moderátorka Lucie Výborná? Bavič Karel Šíp? Hokejista Jaromír Jágr? Zpěvák Daniel Landa? Specialista etikety Vladislav Špaček? Ekonomka Markéta Šichtařová? Herní vývojář Daniel Vávra? Potřebujeme vůbec takové autority jako národ, jako občané? Proč má přiblblé video na Tik Tok o tom, jak někdo hází do coly mentosku více shlédnutí, než podcast o finanční gramotnosti mladých lidí?  Možná elity ani nechceme, ale potřebujeme je. Přijde mi, že se bojíme slova úspěch a bojíme se úspěšných lidí. Říkáme jim hanlivě oligarchové. Když zemřel Petr Kellner, byl jsem překvapen z obrovského množství nenávistných reakcí k jeho osobě. Na místo respektu k jeho umu, byl pro spoustu lidí zloděj. Jeden z mála lidí z naší země který, se neztratil ani ve světovém byznysu.

Přeci jenom vystrkují růžky i pozitivní hodnoty. Lidé si hledají informace, které mají hlubší obsah a vyšší hodnotu, než jen pozérské trenty. Na placených platformách internetových televizí, nebo novin.

Selhání médií, cenzura a fake news

Velký vliv na to, jak vnímáme svět, témata a vlastně vše okolo nás, mají média. Rádia, noviny, internetové deníky, televize a další. Když začala krize covidová, ukázalo se, že média nefungují tak, jak bychom si představovali a některá předvedla nefalšovaný hon za senzací. Bohužel mezi nimi byla i ta nezávislá - veřejnoprávní. Hrát si na to, že Deník N, nebo Parlamentní listy jsou média nezávislá, odmítám. Pro mě jsou nezávislá média ČT, ČRo a ČTK, zbytek je placený tak, jak placený je. Bylo by naivní si myslet, že jde o nezávislé platformy.

Hon za senzací bohužel předvedla i Česká televize, která v jeden moment odhodila veškeré zábrany a rozjela strašící kampaň 24 hodin denně. Být senior a mít TV jako důležitého společníka, tak mě ČT24 uvrhla do nejtěžších depresí, ze kterých bych se dostával opravdu těžko. Možná bych dříve umřel na samotu a odloučení, než na covid. Mimo to mi v hlavě utkvěl článek Daniely Kovářové: “Neodhánějme se babičkami”, zde z iDnesu. O tom, že senioři by dost pravděpodobně obětovali půl roku s rodinou, než dva roky sami doma. Naopak nás v TV doslova vydírali informacemi, jak nezabíjet návštěvami. Vlastně se v ČT velmi snažili být pozitivní, proaktivní a dodávali jen ty správné - dobrácké informace. Když bylo něco v rozporu, tak raději neinformovali. Bohužel se to týkalo jak voleb v Česku, USA, tak covidu. Např. bylo několik reportáží o tom, jak v USA ovlivnilo prezidentské volby Rusko, ale vsadím se, že rozhodně nebyl stejný počet reportáží o tom, že toto ovlivnění byla volební kampaň protistrany Trumpa a že klíčový svědek lhal. Což se ukázalo nedávno. Vlastně se snaží nám servírovat dobro a to je ten problém. Možná i tím, že se ke covidu odborně v ČT vyjadřovali i lidé bez kompetencí k této věci. Někteří strašili, někteří zlehčovali a mnozí lhali, nebo nevěděli. Protože někdy se stává (řekl bych pořád), že i ti dobří mají své zájmy, které nejsou v zájmu většiny, ale o tom už se neinformuje. Divák to pozná, a pak už nevěří ani ČT, která si za to může sama svým přístupem. Na začátku dobrá myšlenka, ale znáte to o té cestě do pekla... 

Posledním příkladem může být pozměněný význam slov u rozhovoru Daniela Landy redaktorem Českého rozhlasu, což mě mrzí. Český rozhlas občas udělá nějaký přešlap, naštěstí nejde o systémové nastavení jako u ČT.

Fake news a cenzura se týká především (zatím) sociálních sítí a informací na nich. Za šíření poplašné zprávy, urážky ,nebo výhrůžky můžete být v Česku odsouzeni. A je jedno jestli někomu vyhrožujete na ulici nebo na Facebooku. Jenže vymahatelnost v tomto případě nefunguje a my jsme odpovědnost, kterou má mít stát předali politickým neziskovkám. Lidem s nulovou odpovědností za své kroky, bez možnosti vymoci zpětně poškození osoby. Neziskovky, jakou jsou třeba manipulátori.cz, aktivisté, bez životních zkušeností, bez odpovědnosti, určují na sociální síti, co je a co není pravda. Pro příklad opět můžeme uvést nejčerstvější případ, kdy manipulatori.cz uváděli, žeKyle Rittenhouse nezabíjel v sebeobraně. Toto uváděli bez soudu jen na základě svých osobních postojů. Dnes americký soud rozhodl ve prospěch pana Rittenhouse a osvobodil ho. A tihle nám říkají co je pravda?

Média veřejné služby mají přinášet informace, rozbory a analýzy férově bez osobních názorů. ČRo a ČTK to umí vcelku slušně. O komerčních médiích ani nemluvím, zde je honba za senzací nutná pro jejich byznys. Úplně se vytratila odpovědnost vůči společnosti.

EU není záruka

Selhání EU jako ekonomického konkurenta světovým lídrům vidíme v přímém přenosu a žijeme ho. V EU si omezujeme vlastní ekonomiku různými dealy. Tiskneme a rozdáváme peníze bez vytvořených protihodnot. Dotujeme.

Neřešíme důležité infrastrukturní prvky Evropy, ale stavíme rozhledny. Ekologie u nás znamená byznys s emisními povolenkami, papírové brčko a elektroauto, které jednak neumíme vyrobit a až to budeme pořádně umět, tak zjistíme, že si tím přírodu zničíme více, než s výrobou aut na běžný pohon. EU rezignovala na původní účel a myšlenku, stal se z ní lobbisticko-byrokratický moloch, který pro trávu nevidí les. Náprava asi není možná. O Číně se mluví jako o zastaralé zemi, ale vlaky tam jezdí 400 km/h a když potřebují postavit důležitou infrastrukturní stavbu tak to udělají. U nás jedete vlakem z Brna do Prahy 2,5 hodiny přes Pardubice a vlak, který by jel přes Jihlavu 1 hodinu, je snem, který sníme 40 let.

Nedávno jsem dělal rozhovor s dvěmi úspěšnými podnikatelkami a obou jsem se zeptal, co si myslí o kvótách na zaměstnávání žen. Obě řekly, že je to naprostá hloupost. Když v dnešní době chce mít žena kariéru a vybojuje si to, nepotřebuje kvóty. Ten prostor má i bez nich.

Politiky si volí občané

Je to tedy naše odpovědnost, komu dovolíme, aby spravoval naše obce, města, kraje a stát. Bohužel osobnosti jak morálně, tak politicky zdatné se v blahobytu hledají jen stěží. Vidět to bylo při prezidentské volbě jak v ČR, tak na Slovensku. Kdy proti tradičním politikům usedli jako protikandidáti lidé z veřejného prostoru, ba dokonce aktivisti viz. paní prezidentka Čaputová, která svého politického kandidáta porazila. Když se daří méně, tak lidé sází spíše na jistotu tradičních politiků. Když se daří dobře, je čas na experimenty a to období prožíváme právě nyní. Zkoušíme volit levicově zaměřené aktivisty, kteří jsou dobří v tom, že umí “tlačit z druhé strany vrat”, ale v momentě, kdy mají odpovědnost, se moc promění ve zmar, nebo aroganci. Chybí zkušenosti.

Občané od politiků nečekají ani čest, ani neposkvrněnou minulost a možná ani demokracii. Lidé  chtějí spravedlnost. Chtějí, aby měli fér podmínky pro život nebo podnikání, aby je nikdo moc neotravoval byrokracií a chtějí aby vláda kompetentně řídila stát. A troufnu si tvrdit, že když to bude dělat “osvícený” diktátor nebo zvolená vláda, tak to lidem bude úplně jedno.

My jsme v situaci, kdy nemáme nic z toho, a tak právě zkoušíme experimenty. Bohužel vláda zklamala. Lhala o covidu, že očkování vymýtí covid a to se nestane. Jenže nová vláda nemá moc velké předpoklady k tomu, aby byla lepší. Její tragická opoziční práce nám možná napoví.  Třeba mile překvapí.

Návrat do normálu

přijde, jaká bude forma se těžko předpovídá. Jedno vím, že cesta bude bolavá a nepříjemná. Svět bez genderu, bez dotací, bez nesmyslných regulací... Věřím tomu, že bude